Propagátoři re-pre


Jan Hloušek

Přestože ho „kádrový posudek“ předurčil (narozen v době vrcholící normalizace) k práci v černouhelných dolech, vystudoval práva (nejprve v Brně a pak v Praze) a v současné době působí na Ústavu sociální práce UHK. Právě v bohémském prostředí brněnských kaváren a divadelních klubů se začaly rodit jeho první nesmělé literární pokusy. Nejprve to byla něžná slůvka poezie, která psával pro své první lásky, později však pevně zakotvil v prozaičtějších vodách, kde setrvává doposud. Na psaní je pro něj nejdůležitější, že se mohou čtenáři i on sám dobře bavit, proto mu nejvíce vyhovuje humoristická sci-fi. Představuje také čelného autora nového subžánru re-pre. Povídku Světové prvenství publikoval v roce 2006 v časopise Třetí pól. Tato i další čtyři povídky a také dvě, napsané spoluautorsky, se později staly součástí knížky Odpor je zbytečný (2012). Vydal také celou řadu odborných publikací týkajících se práva a managementu neziskových organizací. Patří k zakládajícím členům SPKS a v současné době v něm vykonává funkci předsedy.

Přestože ho „kádrový posudek“ předurčil (narozen v době vrcholící normalizace) k práci v černouhelných dolech, vystudoval práva (nejprve v Brně a pak v Praze) a v současné době působí na Ústavu sociální práce UHK. Právě v bohémském prostředí brněnských kaváren a divadelních klubů se začaly rodit jeho první nesmělé literární pokusy. Nejprve to byla něžná slůvka poezie, která psával pro své první lásky, později však pevně zakotvil v prozaičtějších vodách, kde setrvává doposud. Na psaní je pro něj nejdůležitější, že se mohou čtenáři i on sám dobře bavit, proto mu nejvíce vyhovuje humoristická sci-fi. Představuje také čelného autora nového subžánru re-pre. Povídku Světové prvenství publikoval v roce 2006 v časopise Třetí pól. Tato i další čtyři povídky a také dvě, napsané spoluautorsky, se později staly součástí knížky Odpor je zbytečný (2012). Vydal také celou řadu odborných publikací týkajících se práva a managementu neziskových organizací. Patří k zakládajícím členům SPKS a v současné době v něm vykonává funkci předsedy.


Zuzana Hloušková

Vystudovala bohemistiku a sociální práci, působila v nevládním sektoru a nyní pracuje v akademické sféře. Literární tvorbě se věnuje více než dvě dekády, především žánrům sci-fi a fantasy. Na žánr fantasy se zaměřila také teoreticky ve své diplomové práci. Účastnila se úspěšně řady literárních soutěží (např. Hranice možností, Cena Karla Čapka) a některé oceněné práce vydala časopisecky či knižně. V roce 2009 publikovala v časopise Pevnost povídku Drakobijka. V roce 1999 jí vyšla sci-fi novela Volavky a v roce 2010 fantasy román Čtyři klíče (v roce 2014 v revidovaném znění jako ebook). Své povídky uveřejňuje také v časopise Lemurie (Legenda o smaragdových očích, Srdce z kamene). Je zakládající členkou Spolku přátel krásného slova, kde lektoruje literární dílny pro začínající autory a edičně připravuje spolkové publikace. Nejnověji se zasloužila o vznik sbírky re-pre povídek Odpor je zbytečný (2012). Působí také jako recenzentka pro portál <a href='http://www.fantasyplanet.cz/' class='blank'>FantasyPlanet.cz</a>.

Vystudovala bohemistiku a sociální práci, působila v nevládním sektoru a nyní pracuje v akademické sféře. Literární tvorbě se věnuje více než dvě dekády, především žánrům sci-fi a fantasy. Na žánr fantasy se zaměřila také teoreticky ve své diplomové práci. Účastnila se úspěšně řady literárních soutěží (např. Hranice možností, Cena Karla Čapka) a některé oceněné práce vydala časopisecky či knižně. V roce 2009 publikovala v časopise Pevnost povídku Drakobijka. V roce 1999 jí vyšla sci-fi novela Volavky a v roce 2010 fantasy román Čtyři klíče (v roce 2014 v revidovaném znění jako ebook). Své povídky uveřejňuje také v časopise Lemurie (Legenda o smaragdových očích, Srdce z kamene). Je zakládající členkou Spolku přátel krásného slova, kde lektoruje literární dílny pro začínající autory a edičně připravuje spolkové publikace. Nejnověji se zasloužila o vznik sbírky re-pre povídek Odpor je zbytečný (2012). Působí také jako recenzentka pro portál FantasyPlanet.cz.


Vojtěch Erbrt

Studuje na Gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové a v budoucnu by se chtěl stát lékařem. S tužkou si začal pohrávat už ve druhé třídě, když se pokoušel napodobovat básničky a říkanky z Čítanky. Po několikaletém období poezie přesedlal na povídky, časem pomýšlí i na román. Zastává názor, že umění by nemělo být zdrojem obživy, nýbrž něčím vyšším, co člověka přesahuje a vnitřně obohacuje. Pravidelně se účastnil literární soutěže O Cenu Hradeckého Škrabáka, v níž obsazoval vítězné příčky, od roku 2009 je členem SPKS. Svou tvorbu vydává převážně ve spolkových publikacích (almanachy, Škrabopis). Jeho sérii publicistických textů uveřejnil v roce 2010 server iDnes.cz

Studuje na Gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové a v budoucnu by se chtěl stát lékařem. S tužkou si začal pohrávat už ve druhé třídě, když se pokoušel napodobovat básničky a říkanky z Čítanky. Po několikaletém období poezie přesedlal na povídky, časem pomýšlí i na román. Zastává názor, že umění by nemělo být zdrojem obživy, nýbrž něčím vyšším, co člověka přesahuje a vnitřně obohacuje. Pravidelně se účastnil literární soutěže O Cenu Hradeckého Škrabáka, v níž obsazoval vítězné příčky, od roku 2009 je členem SPKS. Svou tvorbu vydává převážně ve spolkových publikacích (almanachy, Škrabopis). Jeho sérii publicistických textů uveřejnil v roce 2010 server iDnes.cz


Zdeněk Jarchovský

Vždycky jsem nerad psal, protože na konci každé práce se zaskvěla pětka. Učitele ani profesory nikdy nezajímal příběh, jen pitomá gramatika, od pomocné školy mě uchránily výsledky z matematiky a fyziky. Když všichni pomřeli, sebral jsem odvahu a stal se samoukem; hlavně pochopil principy rozboru větného. Ten mi nebožtíci nebyli schopni přiblížit, pokud ho vůbec znali. Odmítám bláhové trvání na osnově příběhu, nechávám postavám svobodnou vůli při hledání vlastní cesty. Občas pošlu dílko do soutěže, a s rozhořčením přijímám stížnosti porotců, že bych si měl svou práci po sobě přečíst. Proboha, nemám čas se zdržovat čtením něčeho, co už znám! Jsou na světě zajímavější věci. Na psaní si vyhrazuji chvíle pohody a samoty, čtenáře nezajímají stesky a žaloby. Mám už za sebou jednu spoluatorskou knihu o konstrukci detektorů kovu, řadu článků o elektronice, přes stovku detektivek a kolem padesátky sci-fi a fantasy. Zbytek času zírám na obrazovku elektronového mikroskopu, nebo se věnuji trampování, hře na banjo a kytaru, vývoji elektroniky a hledání pokladů.

Vždycky jsem nerad psal, protože na konci každé práce se zaskvěla pětka. Učitele ani profesory nikdy nezajímal příběh, jen pitomá gramatika, od pomocné školy mě uchránily výsledky z matematiky a fyziky. Když všichni pomřeli, sebral jsem odvahu a stal se samoukem; hlavně pochopil principy rozboru větného. Ten mi nebožtíci nebyli schopni přiblížit, pokud ho vůbec znali. Odmítám bláhové trvání na osnově příběhu, nechávám postavám svobodnou vůli při hledání vlastní cesty. Občas pošlu dílko do soutěže, a s rozhořčením přijímám stížnosti porotců, že bych si měl svou práci po sobě přečíst. Proboha, nemám čas se zdržovat čtením něčeho, co už znám! Jsou na světě zajímavější věci. Na psaní si vyhrazuji chvíle pohody a samoty, čtenáře nezajímají stesky a žaloby. Mám už za sebou jednu spoluatorskou knihu o konstrukci detektorů kovu, řadu článků o elektronice, přes stovku detektivek a kolem padesátky sci-fi a fantasy. Zbytek času zírám na obrazovku elektronového mikroskopu, nebo se věnuji trampování, hře na banjo a kytaru, vývoji elektroniky a hledání pokladů.


Milan Kováč

Podľa horoskopu je to človek plný protikladov a paradoxov. Ako absolvent Slovenskej technickej univerzity to k technológiam nemal ďaleko, hoci v mladosti sa zaujímal skôr o históriu a mýty. K literárnej tvorbe ho to tiahlo odmalička; ako desaťročný vydával vlastné noviny. Neskôr prešiel na písanie poviedok, no potom sa chcel stať filmovým režisérom. Skombinovaním týchto skutočností a hesla „Realita je nudná“ ho to prirodzene tiahlo k fantasy a sci-fi. Pri písaní sa riadi mottom, že fikcia na rozdiel od reality musí dávať zmysel. V poviedkovej súťaži, organizovanej Vydavateľstvom TATRA N, získal v roku 2012 druhé miesto v cene poroty poviedkou A ako apokalypsa. V súčasnosti okrem vlastnej tvorby píše pre regionálne noviny.

Podľa horoskopu je to človek plný protikladov a paradoxov. Ako absolvent Slovenskej technickej univerzity to k technológiam nemal ďaleko, hoci v mladosti sa zaujímal skôr o históriu a mýty. K literárnej tvorbe ho to tiahlo odmalička; ako desaťročný vydával vlastné noviny. Neskôr prešiel na písanie poviedok, no potom sa chcel stať filmovým režisérom. Skombinovaním týchto skutočností a hesla „Realita je nudná“ ho to prirodzene tiahlo k fantasy a sci-fi. Pri písaní sa riadi mottom, že fikcia na rozdiel od reality musí dávať zmysel. V poviedkovej súťaži, organizovanej Vydavateľstvom TATRA N, získal v roku 2012 druhé miesto v cene poroty poviedkou A ako apokalypsa. V súčasnosti okrem vlastnej tvorby píše pre regionálne noviny.


Iva Mrkvičková

Iva Mrkvičková se po studiích bohemistiky věnovala zejména své lidské a zvířecí rodině. Díky rodině také vznikla kniha Psí historky, plná katastrof, humoru a psích chlupů. Vychází v roce 2014 v nakladatelství Akcent. Další tvorba je shromážděná na www.ctemeproradost.blog.cz. Z velké části je určena dětem a jejich dospělým, jako třeba příběh Dědeček a legová kostička, ve kterém se sny vracejí nazpátek, nebo Maja a Kim, kde se Majiny obrázky chovají nadmíru podezřele. Iva M rkvičková v současnosti vyučuje český jazyk a literaturu na J ihočeské univerzitě.

Iva Mrkvičková se po studiích bohemistiky věnovala zejména své lidské a zvířecí rodině. Díky rodině také vznikla kniha Psí historky, plná katastrof, humoru a psích chlupů. Vychází v roce 2014 v nakladatelství Akcent. Další tvorba je shromážděná na www.ctemeproradost.blog.cz. Z velké části je určena dětem a jejich dospělým, jako třeba příběh Dědeček a legová kostička, ve kterém se sny vracejí nazpátek, nebo Maja a Kim, kde se Majiny obrázky chovají nadmíru podezřele. Iva M rkvičková v současnosti vyučuje český jazyk a literaturu na J ihočeské univerzitě.


Jaroslav Svoboda

Vystudoval Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích a Univerzitu Hradec Králové, obor učitelství výtvarné výchovy a občanské nauky. Nyní působí jako učitel na S třední škole a vyšší odborné škole aplikované kybernetiky v Hradci Králové. Začínal jako esejista pro časopisy Prométheus, České listy a R evue PROSTOR , přispíval také články o mykologii do periodik Zájmy a záliby a S vět hub. Coby literát zhodnotil své znalosti astronomie, biologie a ezoteriky sériemi sci-fi povídek, které píše od počátku první dekády jednadvacátého století. Je zakládajícím členem SPKS a jeho dvorním grafikem a ilustrátorem. Inicioval vznik nového subžánru s názvem re-pre (real-prediction, reálná předpověď). V roce 2009 mu vyšla autorská kniha Houbotlas aneb Houbařův Hradec Králové. V roce 2012 graficky upravil český překlad knihy Kurz zázraků, který cestou vnitřní psychoterapie vede čtenáře k vnitřnímu klidu. V témže roce se spolupodílel na vzniku knihy Odpor je zbytečný v žánru re-pre.

Vystudoval Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích a Univerzitu Hradec Králové, obor učitelství výtvarné výchovy a občanské nauky. Nyní působí jako učitel na S třední škole a vyšší odborné škole aplikované kybernetiky v Hradci Králové. Začínal jako esejista pro časopisy Prométheus, České listy a R evue PROSTOR , přispíval také články o mykologii do periodik Zájmy a záliby a S vět hub. Coby literát zhodnotil své znalosti astronomie, biologie a ezoteriky sériemi sci-fi povídek, které píše od počátku první dekády jednadvacátého století. Je zakládajícím členem SPKS a jeho dvorním grafikem a ilustrátorem. Inicioval vznik nového subžánru s názvem re-pre (real-prediction, reálná předpověď). V roce 2009 mu vyšla autorská kniha Houbotlas aneb Houbařův Hradec Králové. V roce 2012 graficky upravil český překlad knihy Kurz zázraků, který cestou vnitřní psychoterapie vede čtenáře k vnitřnímu klidu. V témže roce se spolupodílel na vzniku knihy Odpor je zbytečný v žánru re-pre.


Lenona Štiblaríková

Keď s humoristicky ladenou sci-fi novelou Šťastlivec získala v roku 2011 prvé miesto v súťaži O poklad moravského sklepa, porotcovia jej odporučili novelu vydať knižne, čo sa jej podarilo vďaka vydavateľstvu Hydra. S dvoma poviedkami zabodovala aj v súťaži Poviedka Istroconu 2012. Zatiaľ najväčší úspech zaznamenala víťazstvom v súťaži Cena Karla Čapka 2013 s novelou Bratislavská bludička, v ktorej oživila slovanské magické bytosti a zasadila ich do prostredia súčasnej Bratislavy. Túto novelu pripravuje na vydanie obohatenú o umelecké fotky fotografky Evy Vlašičovej. V roku 2013 jej v zbierke Fantastická 55 vyšla mikropoviedka. Tému astrálneho cestovania, ktoré poskytuje ľudstvu nové možnosti pri dobíjaní vesmíru a kontaktoch s cudzími civilizáciami, rozvinula v románe Astrálny pútnik. Publikovala aj v elektronických časopisoch Jupiter a K obka. Momentálne pracuje na prekladoch svojich noviel do angličtiny, takže čoskoro sa s jej tvorbou budú môcť zoznámiť aj čitatelia v zahraničí.

Keď s humoristicky ladenou sci-fi novelou Šťastlivec získala v roku 2011 prvé miesto v súťaži O poklad moravského sklepa, porotcovia jej odporučili novelu vydať knižne, čo sa jej podarilo vďaka vydavateľstvu Hydra. S dvoma poviedkami zabodovala aj v súťaži Poviedka Istroconu 2012. Zatiaľ najväčší úspech zaznamenala víťazstvom v súťaži Cena Karla Čapka 2013 s novelou Bratislavská bludička, v ktorej oživila slovanské magické bytosti a zasadila ich do prostredia súčasnej Bratislavy. Túto novelu pripravuje na vydanie obohatenú o umelecké fotky fotografky Evy Vlašičovej. V roku 2013 jej v zbierke Fantastická 55 vyšla mikropoviedka. Tému astrálneho cestovania, ktoré poskytuje ľudstvu nové možnosti pri dobíjaní vesmíru a kontaktoch s cudzími civilizáciami, rozvinula v románe Astrálny pútnik. Publikovala aj v elektronických časopisoch Jupiter a K obka. Momentálne pracuje na prekladoch svojich noviel do angličtiny, takže čoskoro sa s jej tvorbou budú môcť zoznámiť aj čitatelia v zahraničí.


Lukáš Vaníček

Protože je odjakživa renegát a střevo, za své životní úspěchy považuje především úspěšné absolvování mateřské školy, pak školy základní i střední (gymnázium v Novém Bydžově) a získání akademického titulu  Bc. (o kterém však mnozí váhají, zda to znamená bakalář nebo blbec). V současné době dokončuje magisterské studium oboru Mediální studia v Praze. Pracuje v redakci Chrudimského deníku, přispívá také jako recenzent a publicista do internetových serverů FantasyPlanet a Topzine a do časopisů Ikarie (nyní XB-1) a Pevnost. Jako literát se věnuje se především fantastice. Knižně mu povídka Víc, než si myslíš ve sborníku Kadeti fantazie (vyd. 2010). Členem SPKS je od roku 2008, kde působí jako koordinátor mediálních kampaní a lektoruje dílny pro začínající autory.

Protože je odjakživa renegát a střevo, za své životní úspěchy považuje především úspěšné absolvování mateřské školy, pak školy základní i střední (gymnázium v Novém Bydžově) a získání akademického titulu Bc. (o kterém však mnozí váhají, zda to znamená bakalář nebo blbec). V současné době dokončuje magisterské studium oboru Mediální studia v Praze. Pracuje v redakci Chrudimského deníku, přispívá také jako recenzent a publicista do internetových serverů FantasyPlanet a Topzine a do časopisů Ikarie (nyní XB-1) a Pevnost. Jako literát se věnuje se především fantastice. Knižně mu povídka Víc, než si myslíš ve sborníku Kadeti fantazie (vyd. 2010). Členem SPKS je od roku 2008, kde působí jako koordinátor mediálních kampaní a lektoruje dílny pro začínající autory.


Martin Vondráček

Narodil se v Praze v polovině osmdesátých let, tamtéž vystudoval IT na V ŠE a profesně se stará o výstupní kvalitu software, ovšem svět počítačů není jeho jediným zájmem. Zabývá se ochranou přírody, má rád antiku a divadlo. Působil v amatérském souboru Tvejátro (dnes TyJáTrek), jehož repertoár tvoří adaptace českých filmových komedií do světa Star Treku (Daturnin, Švestkový Worf aj.) Psaní se vážněji věnuje od gymnázia, kde publikoval humornou povídku ve školním časopise, ale do klávesnice bušil pro zábavu už od dětství. Poprvé uspěl s krátkou sci-fi povídkou AI, to bolí, která získala první místo v soutěži Fantastická povídka (2011). Ve sbírce Ježíšku, já chci plamenomet: To nej z let 2010–11 mu vyšla velmi umírněná nefantastická povídka Dvojsečná zbraň. Má v šuplíku mnoho rozpracovaných dílek, jejichž výsledná podoba je však ve hvězdách.

Narodil se v Praze v polovině osmdesátých let, tamtéž vystudoval IT na V ŠE a profesně se stará o výstupní kvalitu software, ovšem svět počítačů není jeho jediným zájmem. Zabývá se ochranou přírody, má rád antiku a divadlo. Působil v amatérském souboru Tvejátro (dnes TyJáTrek), jehož repertoár tvoří adaptace českých filmových komedií do světa Star Treku (Daturnin, Švestkový Worf aj.) Psaní se vážněji věnuje od gymnázia, kde publikoval humornou povídku ve školním časopise, ale do klávesnice bušil pro zábavu už od dětství. Poprvé uspěl s krátkou sci-fi povídkou AI, to bolí, která získala první místo v soutěži Fantastická povídka (2011). Ve sbírce Ježíšku, já chci plamenomet: To nej z let 2010–11 mu vyšla velmi umírněná nefantastická povídka Dvojsečná zbraň. Má v šuplíku mnoho rozpracovaných dílek, jejichž výsledná podoba je však ve hvězdách.


Františka Vrbenská

Po studiu informační vědy na filozofické fakultě UK pracovala dvacet roků v I nstitutu řízení a další dvacetiletí se specializovala na projekty ochrany knižních fondů v Národní knihovně ČR. Nyní se nalézá v emerituře, ale knihovnicí v srdci zůstává navždycky. Před lety se stala aktivní členkou Obce spisovatelů. Počítá se mezi scifisty-fantazáky (formálně od roku 1995) a záhadology. Odjakživa potřebuje vyprávět. A tak píše, recenzuje, lektoruje a přednáší, i když se tvorba plete těm rodinným a pracovním úlohám pod nohy. Za literární a lektorskou činnost získala několik ocenění. Hned za první knihu z cyklu Labyrint půlnočního draka jí byl v roce 1998 udělen rytířský titul Lady fantasy. V roce 2008 byla Československým fandomem oceněna Mlokem za zásluhy. Na kontě má odborné stati, kratší beletristické prózy a desítku knih, většinou historických příběhů s fantastickými prvky, například Stín modrého býka (2005), Vítr v piniích (2009), Naganty a vlčí máky (2011). V poslední době můžeme narazit také na její eseje ve sbornících fantastických povídek (Draci, Prokleté knihovny, Zpěv kovových velryb aj).

Po studiu informační vědy na filozofické fakultě UK pracovala dvacet roků v I nstitutu řízení a další dvacetiletí se specializovala na projekty ochrany knižních fondů v Národní knihovně ČR. Nyní se nalézá v emerituře, ale knihovnicí v srdci zůstává navždycky. Před lety se stala aktivní členkou Obce spisovatelů. Počítá se mezi scifisty-fantazáky (formálně od roku 1995) a záhadology. Odjakživa potřebuje vyprávět. A tak píše, recenzuje, lektoruje a přednáší, i když se tvorba plete těm rodinným a pracovním úlohám pod nohy. Za literární a lektorskou činnost získala několik ocenění. Hned za první knihu z cyklu Labyrint půlnočního draka jí byl v roce 1998 udělen rytířský titul Lady fantasy. V roce 2008 byla Československým fandomem oceněna Mlokem za zásluhy. Na kontě má odborné stati, kratší beletristické prózy a desítku knih, většinou historických příběhů s fantastickými prvky, například Stín modrého býka (2005), Vítr v piniích (2009), Naganty a vlčí máky (2011). V poslední době můžeme narazit také na její eseje ve sbornících fantastických povídek (Draci, Prokleté knihovny, Zpěv kovových velryb aj).



Žánr re-pre byl založen Spolkem přátel krásného slova, který sdružuje začínající spisovatele z Královéhradecka.
K jeho hlavním aktivitám patří Škrabákovy dílny tvůrčího psaní, ruličková kampaň "Kapka poezie nikoho nezabije"
a vydavatelská činnost Škrabákovy expedice. Členové se pravidelně scházejí na tzv. Literárních útercích.
Bližší info na stránkách spks.info.


Chcete nám poslat vzkaz či námět? Napište nám na skrabak@email.cz.